MILÍŘE 2024
Už pojedenácté hostilo v letošním létě krušnohorské město Horní Blatná mezinárodní umělecký workshop Milíře. Do města s bohatou a slavnou historií spojenou od počátku šestnáctého století především s dolováním cínu a dalších barevných kovů se výtvarní umělci z české i německé strany hranice velmi rádi vracejí. V horském prostředí nacházejí zajímavé inspirační zdroje, ať už přímé či nepřímé, v městě samém či v blízkém okolí. Místní historické peripetie spojené s konjunkturou i úpadkem, s nárůstem obyvatel i jejich vyháněním, ať už v době násilné rekatolizace po třicetileté válce či odsunem občanů německé národnosti po druhé světové válce, to vše zanechalo v podobě města hluboké a dosud nesmazatelné šrámy. Nejen přírodou a historickými souvislostmi je však zdejší lokalita přitažlivá. Zájmu a ochotě současných umělců se sem vracet určitě napomáhá i vstřícné zázemí hotelu Modrá hvězda se vlídným personálem, který má pro potřeby umělců velké pochopení.
Dlouholetou pořadatelkou akce je Varvara DIVIŠOVÁ, malířka z Karlových Varů. Její doménou je krajinomalba, v níž nad popisem vnější reality převládá hloubka citového výrazu a hledání osobitého způsobu lyrizace výchozího motivu. Harmonická barevnost, střídmá paleta a neokázalá kresba při tom souznějí; výsledná podoba děl je uvolněná, jemně stylizovaná, inspirovaná autorčinými vzpomínkami a zážitky v přírodě, někdy baladicky ztajemnělá, jindy dramatičtější. Autorka pojímá volnou krajinu jako duchovní prostor, kde nachází dlouhodobé možnosti kontemplace.
Zcela jinak k okolní realitě přistupoval Ivan DUSANEK, sochař, kreslíř, grafik ilustrátor a malíř. Z rodných Čech odešel před více než půl stoletím do Německa a dnes žije poblíž Hofu v Horních Frankách. Letos se umělec zabýval motivy místních staveb, jejich výrazné a charakteristické prvky zjednodušil za pomoci počítače do exaktních lapidárních fragmentů. Poté je vytiskl na větší formáty malířských pláten a z jejich kombinatoriky vytvořil originální působivé kompozice. Takto vzniklé novotvary s autonomním grafickým charakterem zpětně evokují konkrétní typickou hornoblatenskou architekturu.
K mnohem vzdálenějším motivům se obrací německá malířka Iris Maria NITZL, která ve svých kosmických imaginativních vizích vytváří sugestivní prostor jakýchsi meziplanetárních polí. Kompoziční střety protínajících a překrývajících se kruhových fragmentárních linií můžeme vnímat pouze z hlediska jejich estetické působivosti a vizuální přesvědčivosti, nicméně autorka jimi reflektuje současnou negativní ekologickou situaci, kdy lidstvo už desítky let zamořuje vesmír mnoha miliony tun odpadků z kosmických expedic a jejich následky se dosud nikdo řádně nezabývá.
Lze obecně říci, že většina děl krkonošského rodáka Miroslava POŠVICE se na první pohled nevyznačuje výraznou expresí, přesto jeho autorská sdělení obsahují evidentní vnitřní pnutí, zvláštní fatální determinovanost či jakési latentní představy ohrožení s existencionálním podtextem. Ať už se jedná o grafiku, kresbu, malbu či prostorové instalace, umělec se v nich vždy odpoutává od popisu vnější skutečnosti směrem k osobitému vyjádření smyslu života a vlastnímu vnímání světa. Jeho ekvivalent vytváří s hlubokou kontemplací prostoru a času, v němž dochází k návratům ke vzpomínkám, touhám i vnitřním pocitům.
Karlovarský malíř a galerista Jan SAMEC už několik let setrvává u základního rozvržení kompozice na dvě substance, jež by se v duální polaritě mohly hodnotit jako přírodní a abstraktní, hmotné a nehmotné či emotivní a racionální. Na základě kontrastu mezi chaosem a řádem vytvářel kompozice i v exteriéru Horní Blatné, a to za pomoci barevných otisků frotáže na volném plátně. To poté napnul na rám v hotelovém ateliéru a původní expresivní formy konfrontoval s exaktní geometrií čtverce či jeho fragmentů. Tím sledoval vyjádření obecnějšího principu – napětí mezi pravidelnou a chaotickou strukturou.
Jan SAMEC mladší se malbě věnuje posledních několik let, profesí je grafický designér žijící v Praze. Aktuálně také učí na SPŠKS v Karlových Varech, kde původně studoval. Koloristická střídmost jeho velkoformátových pláten vzniká většinou zatékáním ředěné akrylové malby, kdy autor z rubu plátna iniciuje proces, jehož podobu může diktovat jen částečně. Experimentálním procesem získá autor výsledky, v nichž poté selektivní konturou zdůrazňuje či potlačuje vybrané pasáže. Tím genetickou náhodnost malby ukotvuje, resp. koriguje a finální výraz nabývá charakter meditativní, převážně monochromatické, kompozice.
Designérka porcelánu Lenka SÁROVÁ MALÍSKÁ se malbě paralelně věnuje už dlouhou dobu a velmi úspěšně. Nedávná malířská východiska vnitřně nazíraných krajinných motivů, které umělkyně redukovala do duality nebe a země (či voda), sice už v současnosti nelze zcela kodifikovat, nicméně původní téma se vrátilo. Tím je reflektivní podání okolního prostředí jako součásti životního univerza, v němž si pozorovatel není jist, zda pluje v kosmu nebo v subjektivním snovém světě autorky. Mělký světlý prostor je ovládán rozmáchlým malířským gestem a plují v něm emblematické novotvary jako nositelé tajemných sdělení.
Z regionu Horních Frank přijel do Horní Blatné Robert SIEBENHAAR, sochař, kreslíř, ilustrátor, malíř a donedávna aktivní pedagog. Jeho malby na pomezí ilustrace a obrazu se vyznačují osobitou a křehkou poetikou, s níž autor nehalasným způsobem vypráví své zážitky a prožitky. Narativnost kompozic navíc podtrhuje zapojením nápisů, jejichž čitelnost je fragmentární, ale s malířským rukopisem se propojuje naprosto organicky. Podoba zakomponovaného písma i celkový charakter kresby evokují dětský projev, poučenému divákovi je však jasné, že se jedná o záměr zkušeného a vyzrálého umělce.
Malířka a pedagožka z Dobříše, Anna VANČÁTOVÁ, se hornoblatenských výtvarných setkání zúčastňuje pravidelně, což ostatně platilo i pro akce v původní lokaci Milířů na Tachovsku v devadesátých letech. Sugestivnost jejích malířských kompozic je primárně založena na barvě, autorka je excelentní koloristkou s výraznou intuicí a zároveň erudovaná teoretickým i praktickým školením pod vedením Doc. Zdeňka Sýkory na pražské filozofické fakultě. Chromatickou skladebnost jejích pláten, pro něž stále užívá techniku klasické olejomalby, obohacuje ještě expresivní kresbou, která celkový účinek děl dotváří.
Tradičním a velmi činorodým účastníkem je Albrecht VOLK, sochař z bavorského Hallstadtu, který jako jediný účastník tvořil v exteriéru. Na náměstí u paty kostelní věže si opět zřídil provizorní sochařskou dílnu a kromě sekání do kamene ještě stíhal komunikovat s kolemjdoucími zájemci o umění. Jeho sochařské tvarosloví se většinou projevuje výraznou tvarovou redukcí. Také letos zde sochař vytvořil dva vertikální objekty s lapidárním totemickým charakterem. Oba mohly svou elementární formou evokovat reálné motivy: první jakousi architekturu a druhý – florální motiv s ukrytou ženskou figurou.
Volker WUNDERLICH uspěl ve více evropských zemích jako autor mnoha realizovaných velkoformátových maleb v interiérových i exteriérových prostorách. V nich se představil především jako malíř figuralista, ale ve své volné tvorbě překračuje s velkou lehkostí tematické i stylové hranice. V Horní Blatné se v minulých ročnících věnoval spíše abstrakci na rozhraní mezi geometrií a informální malbou, letos dominovaly jeho malířskému zájmu realistické motivy. Při jejich tvorbě vycházel z fotografických podkladů, které s velkou dávkou kreslířské bravury a invence kombinoval.
Díla, prezentovaná výstavou v karlovarském hotelu Green House, vznikla bezprostředně během červencového týdne v Horní Blatné, ale zastoupeny jsou i pozdější práce, vytvořené až následně v ateliérech účastníků. Přesrůznorodost uměleckých projevů a stylů v nich můžeme najít společné pojící fenomény, kterými jsou: radost z tvorby, pozitivní přístup k okolnímu světu, ochota k vzájemnému sdílení názorů i myšlenek, odmítání pasivity a potřeba vyjádřit svůj světonázor. To se ostatně prokázalo jak při vlastní tvůrčí práci, tak v ochotě vnímat ostatní kolegy, diskutovat mezi sebou i s návštěvníky, kteří přišli během workshopu či na závěrečnou improvizovanou výstavu v sále hotelu Modrá hvězda v Horní Blatné. Pořadatelé workshopu a výstavy doufají, že z vystavených výsledků budou mít radost nejen participující umělci, ale i návštěvníci výstavy v Karlových Varech.
Jan Samec
Milíře 2023
V červenci 2023 se už podesáté setkali v Horní Blatné na mezinárodním workshopu umělci z české i německé strany hranice. Zúčastněné umělce z obou zemí láká do Krušných hor jednak jímavý a trochu drsný charakter okolní krajiny, jednak pohostinnost hotelu Modrá hvězda, kde byli umělci ubytováni a zároveň měli zázemí pro svou tvorbu. Sál hotelu se tradičně v pátek na závěr sympozia (21. července 2023) proměnil na improvizovanou výstavní síň, kde byly představeny výsledky týdenní činnosti dvanácti umělců.
Organizátorkou celé akce byla již také tradičně malířka Varvara Divišová, jejíž motivickou doménou zůstává zobrazení krajiny, ať už volné či s venkovskou architekturouz oblíbených jižních Čech nebo z Krušnohoří. Ve svých akrylových malbách však letos volila postupy blízké akvarelové technice, v níž se obrysy jednotlivých kompozičních částívzájemně prolínají a jakoby rozpíjejí do sebe. Charakter tohoto lyrizovaného přednesu je někde umocněn gestickým rukopisem, jasnější a zřetelnější konturou, případně i několika pastóznějšími barevnými dominantami. Tak autorka propojila své osobní zážitky z krajiny se zobecněním přírodních dějů a vizualizací barevných vjemů.
V současné sérii vesmírných vizí navazuje Lenka Sárová Malíská na svůj první rozsáhlý cyklus z doby před více než patnácti lety. Návaznost je však pouze motivická a částečně ve využití gesta. To se v aktuální malbě objevuje jen fragmentárně jako základ kompoziční struktury (ve stopách širokého štětce) a malířka svou novou bázi využívá k rozehrání chromatických féerií podobně jako v předchozím cyklu Jezer. Zmizela však tehdejší dualita kompozice; teď tmavé fragmenty jakoby plují v mělkém světlejším prostoru a stávají se emblematickými symboly. I v takto abstrahovaných kompozicích však najdeme osobitou reflexi jevové reality a koloristickou hru generující vizuální napětí, které je umělkyni vlastní.
Eduard Milka je sice bytostný krajinář, akvarelista a kreslíř, ale v posledních letechv jeho tvorbě hodně frekventuje akrylová malba. I v této technice sice umělec vytváří klasické veduty z Horní Blatné a přilehlého okolí, zároveň se ale jeho oblíbeným leitmotivem stávají záběry sportovních scenérií, fragmenty hřišť, tenisová síť či opuštěná fotbalová brankas mírně melancholickým vyzněním. Autor je poslední dobou oživuje stafáží; například do jeho oblíbených motivů s volnou krajinou stále častěji vjíždějí cyklisté. Jedou převážně ve dvojicích a v pozicích, z nichž je jasné, že mají radost z konverzace, pospolitosti a krajinné krásy kolem, což jsou vlastnosti typické i pro jejich tvůrce.
Jan Samec mladší se profesně věnuje užité grafice, kterou až v posledních letech začal kombinovat s volnou malířskou tvorbou. Větší formáty pláten pojednává úspornými barevnými plochami, v nichž čistou plochu kombinuje s gestickým pojetím. Volbu chromatiky vnímá jako intuitivní až náhodný proces, v němž racionální reflexe přichází až v následné fázi. V letošních malbách inklinoval k experimentům se zatékáním výrazně ředěných barev a právě s důrazem na genetickou procesuálnost s výrazným vlivem náhody, přičemž redukce jeho barevné palety směřovala až k černošedým sugestivním kompozicím.
Andrea Baumgärtner, která žije a pracuje v Baden – Badenu, se dlouhodobě věnuje figurální tématice. Letos svou obvyklou malířskou tvorbu velkoformátových portrétů doplnila produkcí komorních dílek z keramické hlíny. Ty svým pojetím mohly připomínat slavné terakotové antické sošky z řecké Tanagry, v odborných kruzích nazývané „tanagrine“. I německá umělkyně je totiž obdařila zvláštní expresí a některé z nich mají dokoncemonumentální charakter, což je obzvláště u tak drobných rozměrů překvapivé. Ačkoli Andrea Baumgärtner také malovala, trojrozměrná tvorba v její letošní figurální kolekci převažovala. Hliněné sošky vytvářela též jako busty či poloviční postavy, ve valné většině v nich dominoval lapidární výraz nad anatomickou přesností a zvláštní náboj oscilující mezi reálnem a fantasknem.
Nedaleko od českých hranic, poblíž hornofranckého Hofu žije Ivan Dusanek, sochař, kreslíř, ilustrátor, malíř a do nedávna aktivní pedagog. Jeho různorodá tvorba se vyznačuje originálními postupy, nečekaným spojením různých materiálů a technik i hlubokou teoretickou erudicí. Většinou se v Krušnohoří věnuje trojrozměrným pracím, letos však vytvářel dvojrozměrné koláže. Opět velmi netradičním způsobem – vybral si architektonické detaily v Horní Blatné, které z fragmentů vytvořených v grafickém programu v počítači sestavoval tak, aby se původnímu inspirativnímu námětu blížily, přitom si však podržely svůj plošný a ryze výtvarný charakter.
Albrecht Volk, sochař z Hallstadtu u Bamberku je v Horní Blatné známou postavou a mezi místními velmi populární. Jednak se stabilně účastní blatenského sympozia už od samého počátku, jednak se s ním místní občané (ale i turisté) potkávají při práci v improvizovaném venkovním ateliéru u paty kostela sv. Vavřince na náměstí, tedy v epicentru zdejšího života. Navíc zde už vysekal řadu kamenných figurálních soch, které jsou pro svou typickou lapidární stylizaci jasně identifikovatelné. Novátorská kombinace sochařova oblíbeného franckého skořápkového vápence s kovovou stavební armaturou přinesla letos velmi pozitivní výsledky s kladnou reakcí návštěvníků.
Malířka Anna Vančátová z Dobříše je svým založením bytostná koloristka. Vytříbenáchromatická senzitivita jí pomáhá vytvářet intimní barevně básnivé reflexe. Často v jejích kompozicích dominuje lidská (někdy dětská) postava, hlava či jiný figurální fragment. Obvykle se nachází v neurčitém prostoru a s atributy, jejichž ikonografii definuje autorka ryze subjektivně a intuitivně, přesto z motivu cítíme přesvědčivou výpověď. Letos se kultivovaný jazyk umělkyně posunul ke kontrastnějšímu výrazu a expresivnějšímu rukopisu, stále se všakjedná o osobitý přepis vnitřně nazírané skutečnosti směrem k vizuální svébytnosti.
Pražský umělec Miroslav Pošvic se dlouhodobě vyjadřuje mnoha výtvarnými technikami. A to od subtilních kreseb a grafik přes malbu a trojrozměrné objekty k instalacím či intervencím do prostoru. Všechny práce však mají společný rys – smysl pro minuciózní jemný detail, brilantní zpracování a hlubokou reflexi svého opodstatnění. Kontemplativní úvahy o přírodě, okolním světě i o vlastních prožitcích převádí umělec do materiálu a technik, které se mu v dané chvíli jeví optimální či které jsou možná v danou dobu „po ruce“.Neokázalé prostředky a tlumená paleta nepřekáží zobrazení autorových vizí, prozrazujících hluboký ponor do vizuálního podvědomí. K nim patří i vystavená kompozice redukovaná na dialog černé a bílé.
Karlovarský malíř Jan Samec věří budování obrazu, tak jak ho pěstovala a rozvíjela moderna. Jeho abstraktní kompozice tvořené gestickými barevnými tahy mají vztah jak k primárně autonomní existenci obrazových vztahů, tak emanují odraz ke krajině, či k jejím reziduím v umělecké paměti. Již několik let autora lákají geometrické intervence, respektive možnosti geometrického vymezení na obrazové ploše formou čtverce. Také letos pokračoval v sérii, kdy nejdříve na volné plátno zachytí pomocí frotáže otisky přírodnin a poté už na napnutém čtvercovém formátu konfrontuje původní chaos s následnou logikou geometrie ve snaze oscilovat mezi napětím a harmonií.
Německý malíř a autor řady velkoformátových realizací v různých materiálech Volker Wunderlich přistupuje k tvorbě bez zábran a omezení daných výtvarným školením. Ve svých dílech používá kombinace technik i různorodých stylů a dochází tak k překvapivým výsledkům. Někdy se jedná o zcela abstraktní charakter kompozic s tašistickým gestem, jindy umělec zapojí exaktní geometrii diagonál s černou konturou a letos svou paletu nápadů doplnil o zcela reálné motivy z okolí či představ. Přitom pracuje s takřka bezbřehou invencí, vymýšlí situaci či dokonce potencionální příběh, který jakoby náhodně vyjeví; všechny tyto autorovy postupy však nesou výraznou pečeť pozitivní přesvědčivosti.
Německá malířka Iris Nitzl se účastnila akce v Horní Blatné poprvé. Ve své rozsáhlé sérii maleb nazvané „Vesmírný odpad“ odkazuje na současné znečištění kosmu v blízkosti naší planety. Od roku 1957, kdy začalo lidstvo dobývat vesmír, se na orbitu vyneslo na 128 milionů částic – staré satelity, stupně raket, ztracené nástroje a další odpad, který v chaosu obíhá Zemi. Umělkyně se svými vizemi snaží tuto skutečnost zachytit, přičemž kombinuje geometrické obloukové linie různých barev a tlouštěk se shluky stříkanců a fleků. Kompozice těchto fenoménů vytváří působivý kontrast a zvláštní pocit prostoru, umocněný skladbou lineárních směrů i barevných tónů. Na diváka působí svými estetickými dimenzemi, ačkoli při vnímání nemusí znát jejich genetický klíč.
Týdenní společná tvorba českých a německých umělců v Horní Blatné přinesla zajímavé výsledky. Opět se prokázalo, že tvůrčí setkání v pohostinném a inspirativním prostředí má velký potenciál a neztrácí na atraktivitě i pro účastníky, kteří se vracejí opakovaně. Díky blízké symbióze, myšlenkové i lidské, vzájemné toleranci a vstřícnosti si mohli sdělovat zkušenosti a tříbit názory nejen mezi sebou, ale jejich komentáře zaujaly i mnohé návštěvníky z řad místních obyvatel i turistů. Proto mohou organizátoři věřit, že tomu tak bude i nadále a hosty výstavy potěší prezentace jejich společné tvorby v galerii karlovarského hotelu Green House.
Jan Samec
Milíře v roce 2022 hostily třináct výtvarných umělců, šest z Německa a sedm z České republiky. Hotel Modrá hvězda na náměstí v Horní Blatné poskytl ubytování i velký sál jako ateliér a improvizovanou výstavní síň na závěr sympozia. Pro letošní akci nebylo vypsané žádné téma, umělci se věnovali jak inspirativním podnětům z bezprostředního okolí krušnohorského městečka či rozvíjení svých vlastních latentních témat. Ta ovlivnilo jak prostředí, tak vzájemná komunikace mezi sebou, případně i se zvídavými návštěvníky.
Nejdéle „sloužícím“ účastníkem workshopů a pravděpodobně mezi obyvateli v Horní Blatné nejznámějším je sochař z Hallstadtu u Bambergu – Albrecht Volk. Jednak má opakovaně svůj improvizovaný ateliér v epicentru náměstí při úpatí věže kostela, což mu zajišťuje bezprostřední kontakt s kolemjdoucími a jednak zde už během minulých setkání zde vytvořil řadu kamenných plastik v pro něj typické robustní a sumarizované stylizaci.
Velmi známou je v Čechách i malířka, grafička a autorka instalací Inge-Rose Lippok z dolnosaského Hannoveru. Nejen proto, že se účastnila Milířů v původní lokaci už v 1991, ale vystavovala i v mnoha českých městech včetně Karlových Varů. Tam si ostatně na několik let zřídila i detašovaný ateliér. Letos opět do své malby zapojila vlepované fragmenty, čehož je příkladem i vystavený monochromní triptych, jehož téměř výhradně červené tři díly jsou netradičně řazeny na sebe a spojeny dominantní vertikální kompoziční osou.
Anna Vančátová, malířka a pedagožka působící řadu let v Dobříši se podobně jako Inge-Rose Lippok účastnila workshopu Milíře už začátkem devadesátých let v původním místě, odkud akce získala svůj název. Malířská erudice, hloubka kontemplace, výrazná intuice, vytříbený kolorismus a volba nečekaných prostředků i kombinací jsou typickými rysy autorčiny tvorby již od studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u DocentaZdeňka Sýkory.
Ivan Dusanek, sochař, kreslíř, malíř, galerista a erudovaný pedagog před časem své dvě posledně zmíněné aktivity ukončil. Sice stále a s velkou oblibou využívá pro svou tvůrčípráci počítač, ale v Horní Blatné se tentokrát více věnoval trojrozměrné tvorbě. Ve svých netradičně pojatých objektech spojoval materiálové fragmenty nalezené v okolí s drobnými figurálními motivy, které si pro ten účel připravil z pálené hlíny už ve svém ateliéru.
Nedávno svou dlouholetou pedagogickou kariéru ukončil také Robert Siebenhaar, malíř, kreslíř, sochař a grafik, jenž svá díla komponuje vždy s velkou citlivostí. Základem jeho struktur je obvyklá subtilní osnova vytvářená někdy černou, jindy barevnou kresbou. Ať už se jedná o zjevné příběhy či abstrahovaná témata, vždy se vykazují osobitým půvabem a velkou dávkou přesvědčivosti. V Horní Blatné dával umělec letos větší přednost abstraktním motivům.
Z Baden Badenu přijela opět do Horní Blatné malířka Andrea Bäumgärtner. Jejím malbám převážně dominují figurální náměty a její umělecká produkce v Krušných horách tomu odpovídala také letos. Jednalo se především o vzpomínkové náměty z letní dovolené v jižní Francii, v kterých veristické kompozice s postavami většinou s náznakem konkretizujících rysů obklopila autorka florálními motivy evokujícími subtropickou zeleň.
Varvara Divišová, malířka a grafička se opět ujala role pořadatelky i kurátorky zaběhnuté akce. Svou letošní malířskou produkci zaměřila na náměty jak z Krušných hor, tak ze svých oblíbených jižních Čech, zejména z Pošumaví. Je pro ni typický básnivý lyrismus spojený se zjednodušením motivu a vystižením zachycením barevných nálad i povětrnostních proměn krajiny, zároveň náznaky přírodních dějů.
Poprvé do Horní Blatné přijela hornofrancká umělkyně Doris Bocka. Zde vzniklýmobrazům dominovaly zjednodušené štíty venkovských domů a s malbou předchozí umělkyně je spojovala jak námětová blízkost, tak charakter promalovaných ploch. Osobitá texturamalby dovoluje autorce i v bazální bílé tonalitě rozehrát jemnou harmonii zabarvení vzájemně se prolínajících a kontrastních vůči prostředí, v němž jsou stylizované fasády usazeny.
Rukopisně i barevně výrazné kompozice jsou typické pro obrazy Lenky Sárové Malíské, malířky a designérky porcelánu z Karlových Varů. V Horní Blatné dálerozpracovávala svůj leitmotiv dialogu mezi přírodním vjemem a jeho autonomní abstrahovanou polohou. Základní duální dělení z minulých let (nebe a země, resp. vodních ploch či vodních travin) se však v nových malbách vytrácí ve prospěch expresivního rukopisu a volně letících rytmizovaných elementů, evokujících osobité drúzy z autorčiných maleb před několika lety.
Ne zcela pravidelným účastníkem workshopu v Horní Blatné je Miroslav Pošvic, pražský malíř, grafik, kreslíř, sochař a autor působivých instalací. Ve všech technikách i materiálech uplatňuje svůj vyhraněný smysl pro harmonickou kombinaci detailu a celku, přičemž se oprávněně spoléhá na svou intuici, kresebnou brilanci i originální rukopis. Výsledkem jsou neokázalé kompozice, prozrazující jak autorovu zkušenost s vybraným materiálem, tak hluboký ponor do svých osobitých námětů, vizí a kontemplací.
Velmi oblíbeným účastníkem blatenských plenérů je grafik a kreslíř Eduard Milkaz Karlových Varů, kterého místní usedlíci znají jako komunikativního a zaujatého kreslíře pohledů na městská zákoutí v detailu i panoramatu. Autor se však v posledních letech stává více malířem, kdy od lehce kolorovaných perokreseb přechází na záznamy krajiny akrylem na plátno. Ty se kromě jiné techniky liší i ve finálním výsledku, protože malíř více promýšlí kompozici, barevné vztahy i způsob podání jednotlivých částí obrazů.
Karlovarský malíř a teoretik umění Jan Samec založil spolu s Ivem Sokolem začátkem devadesátých let malířské setkání v původních Milířích. V Blatné se i letos věnoval cyklu čtvercových kompozic, v nichž základem je záznam, respektive barevná textura lokality a přítomných materiálů. Venku vzniklé barevné frotáže na nešepsovaném nepodloženém plátně kombinoval autor opět s exaktní geometrií, čímž částečně eliminoval původní organickou nahodilost i rukopisný chaos.
Podruhé se hornoblatenské akce účastnil Jan Samec mladší, který žije v Praze a letos se částečně vrací do rodných Karlových Varů jako externí pedagog grafického designu. Tomu se věnuje jako své hlavní profesi, volnou malbou se začal aktivně zabývat před několika lety. Jeho uměleckému naturelu odpovídá ponejvíce abstrakce v expresivních monochromních polohách, pro které je charakteristické svobodné malířské gesto, často v kontrastu či koexistenci s dalšími vrstvami přemalby.
Organizátoři i zúčastnění umělci doufají, že se s výsledky jejich týdenní tvůrčí práce budou moci seznámit i uměnímilovní obyvatelé a návštěvníci Karlových Varů opět ve výstavním prostoru v karlovarském hotelu Green House, kde se situace vzhledem k postcovidovému provozu poněkud zkomplikovala. Snad nebude příliš troufalé už předem poděkovat vedení hotelu za vstřícnost a snahu potřebné prostory ve vhodný termín pro výstavu uvolnit. Zde má totiž závěrečná výstava nejstarší existující karlovarské výtvarnéakce, která trvá více jak třicet let, své tradiční vyvrcholení.
Jan Samec, září 2022
M I L Í Ř E 2021
Během letošní česko-německé akci MILÍŘE se opět prokázalo, že přes všechny potíže a útrapy spojené s pandemií Covidu 19 měla umělecká komunita velkou chuť se sejít a společně tvořit. Do dnes už tradiční lokace – Horní Blatné v Krušných horách je jako obvykle lákal autentický atrochu drsný charakter náhorní krajiny v okolí. A pravděpodobně i příjemné prostředí hotelu Modrá hvězda, kde umělci získali ubytování i zázemí pro tvorbu v případě nepřízně počasí. Vše dohromady vytvořilo opět takřka ideální podmínky pro inspiraci, tvorbu a společné diskuse nad uměním.Výtvarného sympozia se zúčastnilo šest německých a šest českých umělců:
Albrecht Volk z bavorského Hallstadtu je s určitou nadsázkou řečeno „služebně nejstarší“ účastník, protože participoval na všech dosud uskutečněných plenérech v Horní Blatné. Stále velmi činorodý sochař stihl při intenzivní tvorbě venku na blatenském náměstí ještě vyrážet do okolí za houbami. Mykologické vycházky byly úspěšné a staly se téžinspirativním leitmotivem jeho tvůrčí práce. Vystavená pískovcová plastika s příznačným názvem Houba je pro Volkův sochařský projev typická sumarizovanou formou, jednoznačně definovanými objemy a jasnou významovou zkratkou.
Druhým německým sochařem, který ovšem tvořil v Krušných horách poprvé, byl Rudolf Schneidmadel z bavorského Ebelsbachu u Bamberku. Vystudovaný inženýr jemné mechaniky se s výtvarným uměním sblížil až poměrně nedávno – v roce 2008. Začal malbou a grafikou, posléze se orientoval na sochařství. Těžištěm jeho zájmu jsou figurální motivy ve stylizovaném tvarosloví a zjednodušeným až reliéfním výrazem. Na Milířích využil kmen dubu pro totemickou hlavu s mělkými plastickými přechody vytvářejícími lapidární znaky obličeje, podobně jako u vystavené kamenné plastiky.
Hannoverská umělkyně Inge-Rose Lippok se česko-německé akce účastnila už v první polovině devadesátých let – v původní lokaci obce Milíře na Tachovsku. Základem její tvorby je sice malba, ale umělkyně maluje, kreslí, tiskne grafiku, vytváří koláže i prostorové objekty a instalace. V nich využívá takřka všechny myslitelné materiály, vrství pomalované, potištěné a pokreslené podklady, laboruje s různými postupy a kombinacemi technik, intervenuje do prostoru. Letos k přesahu malby do trojrozměrných objektů zapojila i hudbu Taťány Prelevič a vznikla originální akustická instalace.
Potřetí přijela do Horní Blatné německá malířka Andrea Baumgärtner, která žije a pracuje v Baden Badenu. Charakter její tvorby má výrazně intuitivní a nejednoznačně definovatelné obsahy, ačkoli v jejích motivech převažuje především figurální tématika. Tomu také letošní malířská i drobná sochařská autorčina tvorba v Krušných horách odpovídala. Zobrazené postavy i imaginární portréty vystupovaly z jakéhosi neutrálního prostředí v šedé tonalitě a někdy se částečně nořily zpět, kompozice tak získaly zvláštní náboj oscilující mezi reálnem a fantasknem, svědčícím o nutkavosti autorčiných vizí.
V Mistelgau poblíž Bayreuthu žije a tvoří Robert Siebenhaar, malíř, kreslíř, sochař a grafik, který donedávna působil jako výtvarný pedagog na gymnáziu. Je rozeným vypravěčem, přičemž pro svá neokázalá sdělení využívá výsostně výtvarných prostředků. Ať už se jedná o kresbu, malbu či grafiku, tak své komorní vize vytváří s takřka bezbřehou invencí, které někdy jakoby jen objevuje, jindy zcela vymýšlí, vždy ale nesou výraznou pečeť přesvědčivosti. Letošní tvorbu však umělec směřoval více k abstraktním barevným kompozicím s křehkými konturami než k obvyklé figuraci.
Z hornofranckého Hofu dorazil už počtvrté Ivan Dusanek, sochař, kreslíř, a malíř, který obdobně jako předchozí kolega nedávno ukončil kariéru pedagoga. Rodák z Československa, absolvent mnichovské akademie žije od roku 1970 v Německu a na zdejších setkáních pomáhá překonat občasnou jazykovou bariéru a svým osobitým humorem navodit radostnou atmosféru. V autorské tvorbě se zabývá neobvyklými konfrontacemi různorodých přístupů, materiálů a stylů, nejinak tomu bylo letos, kdy do keramických plastik zapojil nalezené sklo či proporčně rozdílné figurální fragmenty.
Anna Vančátová z Dobříše se obdobně jako Inge-Rose Lippok účastnila už prvních ročníků plenéru v původní lokalitě tachovských Milířů. Ve svých kompozicích na plátně i papíru se projevuje coby citlivá koloristka bez konvencí a zábran; kombinuje valéry, lazury, barevné stopy štětce, rastry, linie a šrafury. Při meditativním způsobu zacházení s barevnými tóny sleduje vznikající toky siločar, nechá se okouzlovat chromatickými vztahy a výsledky hloubkových reflexí ji podněcují k další práci. Její letošní tvorba patřila stylizované figuraci vtlumenější tonalitě s akcenty intenzivní chromatiky.
Střídmější avšak kultivovaná paleta je už řadu let typická pro práce malíře, grafika a sochaře Miroslava Pošvice z Prahy. V jeho plošných dílech na pomezí abstrakce a zvláštní předmětnosti je přebásněna sugestivní inspirace přírodou s jejími vnitřními procesy. Pomocí úsporné palety několika barevných tónů společně s kresebnou křehkostí vytváří umělec vlastní svět parapřírodních novotvarů, vizí a dějů. Můžeme tak nahlédnout do hlubin vizuálního podvědomí, kde vzniká osobitá morfologie umělcovy imaginace, jež spolu s nezaměnitelnými výrazovými prostředky svědčí o vyzrálosti autora.
Více provázaná se zobrazením konkrétního světa je malířka Varvara Divišová z Dalovic u Karlových Varů, jež po léta působí v roli hlavní pořadatelky sympozia. Její letošní výtvarné tvorbě opět dominovala krajinomalba podaná s typickou lyrizací a zjednodušením námětů. Tyto neokázalé výřezy či záznamy krajiny podávala autorka s čitelným a energickýmvedením štětce, s promyšlenou skladebností motivů i redukované chromatiky a přehledným rukopisem. Tak vznikaly originální krajinné reflexe – kompozice někdy více dramatické, jindy jakoby ztlumené závojem nostalgie.
Malíř a galerista Jan Samec z Karlových Varů byl iniciátorem původní akce v Milířích u Tachova před třiceti lety. Krušnohorská příroda jej také inspiruje – alek volnějším barevným kreacím z transponovaného vizuálního a emocionálního zážitku.Letošní malbou pokračoval v otevřeném cyklu čtvercových kompozic. V nich je základem barevná frotáž, jejíž vizuální podoba vzniká pomocí otisků na oblíbených místech u hotelu Modrá hvězda. Náhodnou strukturu danou charakterem přítomných přírodnin autor následně kombinuje s exaktní geometrií čtverců variovaných v intenzitě i barevnosti.
Lenka Sárová Malíská slaví velké úspěchy jako designérka porcelánu, ale její současná autorská výstava v Interaktivní galerii Becherova vila v Karlových Varech dokazuje, že je bytostnou malířkou. Charakter její malby dospěl v reduktivním pojetí minulých let až na samou hranici abstrakce – v sérii jezer je krajinné námětové východisko s vodní hladinou téměř nerozpoznatelné. Autorka v aktuálním cyklu na předchozí práce sice navazuje jak tematicky, tak svým zájmem o výtvarné kvality kompozic, ale zároveň se obrací k zobrazení reálnějších motivů vodní flóry, jež jsou současným inspiračním leitmotivem.
Eduard Milka, malíř, grafik a kreslíř z Karlových Varů byl autorem myšlenky přesunout tradiční Milíře do krušnohorské Horní Blatné. Svůj zájem o tuto lokaci s bohatou historií dokazoval letos opětovnými vycházkami po městě i do jeho nejbližšího okolí, přičemž nacházel mnoho dalších inspirativních motivů s reáliemi architektury i volné krajiny. Pro tvorbu komorních vedut využíval oblíbenou klasickou techniku kolorované perokresby na papíře, pro větší formát zvolil pak malbu akrylem na plátno. Obojí se vyznačovalo svěžím rukopisem a charakteristickou chromatikou lokálních tónů.
Nepřízeň pandemické situace i chladnější podoba letošního červencového počasí neubrala participujícím umělcům na náladě, ani na chuti společně tvořit, komunikovat mezi sebou i s návštěvníky, kteří přišli během dne „nakouknout přes rameno“. Krušnohorská krajina, vstřícné prostředí hotelu Modrá hvězda a především přátelská atmosféra byly evidentním pozitivem akce, která přinesla mnoho zajímavých výtvarných výsledků. Ty se samozřejmě lišily jak různorodou tématikou, tak tvaroslovím, stylem a výrazem, ale zaujaly už hosty improvizované vernisáže v hotelovém sále na závěr sympozia. Pořadatelé věří, že závěrečná prezentace v tradičním výstavním prostoru hotelu Green House v Karlových Varech bude působivým dokladem nejen výtvarných kvalit jednotlivých autorů, ale zároveňpřesvědčivým příkladem setkávání a vstřícné koexistence pozitivně naladěných tvůrců z obou stran česko-německé hranice. Vždyť vzájemné poznání a sblížení při společné práci je jasným vzkazem pro okolí v době, kdy bohužel mnozí političtí reprezentanti umějí spíš národy oddalovat.
Jan Samec, září 2021
MILÍŘE 2020
Tradiční česko-německá akce byla letos ovlivněna determinujícím faktorem celosvětového dopadu – pandemií Covidu 19. Ještě nedlouho před daným letním termínem si nebyli pořadatelé jisti, zda vůbec a za jakých okolností se workshop bude konat. Nakonec se začátkem léta poměry uvolnily na obou stranách hranice natolik, že mohli přijet i němečtí účastníci. Podmínky a počet účastníků ovšem musely respektovat dané hygienické regulativy jak v ubytování, tak v průběhu tvorby. Radost ze setkání a chuť do práce však tato omezení všem participantům nevzala, o čemž ostatně svědčí vzniklá a vystavená díla.
Workshopů v Horní Blatné se od prvopočátků zúčastňuje Albrecht Volk, sochař z německého Bambergu. Jako jeden z mála zúčastněných umělců se inspiroval výše zmíněnou pandemickou situací. Obě svá letošní sochařská díla vysekaná v kameni doprovodil charakteristickými znaky nebezpečného viru; jeho typické „paličky“ spojil s figurálním tvaroslovím, především s motivem hlavy, přičemž i zde použil svou obvyklou lapidární a působivou stylizaci v hutně sumarizované zkratce.
Dalším německým sochařem, který se zúčastnil letošních Milířů, byl Ivan Dusanek. Jako emigrant z Československa vystudoval v letech 1970 až 1975 sochařství a výtvarnou výchovu na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Ve své tvorbě se často zabývá neobvyklými konfrontacemi různorodých přístupů, materiálů a stylů. Obdobně tomu bylo i letos, kdy do předem připravených geometrických osnov zakresloval florální motivy krušnohorské květeny a vznikaly překvapivé kompozice v aversu i reversu.
Umělkyně z dolnosaského Hannoveru Inge-Rose Lippok je takřka pravidelnou účastnicí Milířů, dokonce se účastnila i workshopu v původní lokaci v Milířích u Tachova. Při své tvorbě s oblibou využívá různorodé materiály, také v obrazech aplikuje předem pomalované či vytištěné fragmenty, které dále upravuje. Takto vzniklé kompozice oscilující mezi malbou a koláží často spojuje do diptychů či triptychů – v poslední době s frekventovaným motivem hnízda jako symbolu s obecnějším významem.
Také Anna Vančátová z Dobříše se účastnila původních Milířů počátkem devadesátých let. Senzitivní malířka, žačka Zdeňka Sýkory z Filozofické fakulty UK v Praze, se od počátku vlastní umělecké cesty odvrátila od popisu vnější skutečnosti k osobitému převyprávění svého subjektivního vnímání světa. Při vzniku působivých maleb jí výrazně napomáhá výrazný koloristický talent, dlouholetá malířská erudice a zároveň neutuchající intuitivní inspirace vizuálními podněty z okolí.
Karlovarský malíř Jan Samec stál v roce 1991 u zrodu myšlenky pořádat na česko-německém pomezí výtvarný workshop v přírodě. Svou letošní malířskou produkcí opět navázal na otevřený cyklus čtvercových kompozic, v nichž základem je barevný chaos vzniklý prostřednictvím frotáže na oblíbeném místě nedaleko hotelu Modrá hvězda v Horní Blatné. Takto otisknutou texturu dané lokality a přítomných přírodnin následně kombinoval s geometrií čtverců variovanou v intenzitě i barevnosti.
Malířka, kreslířka a grafička Varvara Divišová je po řadu let spiritus agens této česko-německé akce a nejinak tomu bylo i letos. Ve svých lyrizovaných malbách zachycuje prosté motivy venkova i volnou krajinu, ať už z Krušnohoří či z oblíbených jižních Čech. Reduktivní úsporností výrazových prostředků v kresebném rozvrhu i ve volbě oblíbených barev vytváří působivé originální reflexe krajiny, jež jsou někdy více dramatické, jindyjakoby ztichlé pod závojem vzpomínek.
Do Horní Blatné se opakovaně vrací další karlovarská umělkyně Lenka Sárová Malíská, která se kromě malby věnuje designu porcelánu. Východisko jejích obrazů se sice odvíjí od intenzivního vizuálního prožitku, avšak jeho smyslovost autorka následně zpracovává v procesu malby. Přitom reflektuje obecnější vztahy – světla, chromatiky, kompozice a rukopisu. V těchto relacích se vynořují a někdy zase zanikají původní inspirační znaky z přírody, neboť malířka sleduje podstatné elementy vytvářející výslednou obrazovou strukturu.
Zcela svébytnou výtvarnou řeč ovládá Miroslav Pošvic, pražský malíř, grafik, kreslíř, sochař a autor instalací, který v Krušných horách tvořil už poněkolikáté. Úvahy o přírodě, okolním světě a svých zážitcích předestírá prostřednictvím velmi subtilní kresebné osnovy, k níž se v tlumené barevné škále přiřazují elementy na pomezí předmětného zobrazení a čiré abstrakce. Tento zdánlivý paradox je však typickým znakem umělcových děl s evokací hlubokého ponoru do vizuálního podvědomí.
Osobitou poetikou disponuje i německý malíř, sochař, kreslíř a grafik Robert Siebenhaar, absolvent Akademie výtvarných umění v Norimberku, který do Horní Blatné dorazil podruhé. Ve svých dvourozměrných pracích, ať už na plátně či na papíře, vrství barevné plochy, které opakovaně překrývá a výsledná textura jen místy prozrazuje vrstvy podkladu. Jemná tonalita spodních barevných ozvěn však společně s křehkými kresebnými konturami zprostředkovávají umělcova invenční sdělení, někdy více reálná, častěji však fantazijní.
Podruhé se Milířů zúčastnila i Andrea Baumgärtner, německá malířka, kreslířka a sochařka, která přijela až z dalekého Baden Badenu. Její tvorbě dominuje figurální tématika, což se potvrdilo i letos. Ačkoli podmínky improvizovaného „ateliéru“ ve společenském sálu hotelu Modrá hvězda nebyly optimální, vytvořila umělkyně dva fiktivní portréty vskutku velkých formátů, v nichž mírně stylizovanou působivou kresbu doplnila parciální barevností. Jako pandán k těmto velkoformátovým pracím vymodelovala z hlíny drobnou figurální kompozici.
Potřetí v Horní Blatné tvořil Volker Wunderlich, malíř, kreslíř a autor realizací v architektuře. Umělec stále hledá nové výrazové prostředky i za pomoci technologických experimentů, kombinací a inovací. Před několika lety začal ve své volné tvorbě inklinovat k materiálovým otiskům a drippingové malbě, většinou v omezené chromatice od černých a šedých tónů až k bělobě. Z takto pojednaných velkých formátů následně vybírá menší výřezy, jež dále koloruje. Na letošních Milířích vytvořil však i figurální námět s motivem Covidu 19.
Karlovarský grafik a kreslíř Eduard Milka je víceméně stabilním účastníkem akcí v Horní Blatné, notabene tuto lokaci před mnoha lety objevil. Vždy se zde nejvíce věnoval syžetům města či volné krajiny v okolí zachyceným prostřednictvím svěžích lavírovaných či kolorovaných perokreseb. Od nich pak před časem přešel k malbě akrylem. Ani v této technice však na svůj kreslířský rudiment nezanevřel, výchozí kresebná osnova se pod nánosy barvy neztrácí, ale je stále určující v Milkových oblíbených motivech zobrazených nenápadnou stylizací.
Jan Samec, září 2020
MILÍŘE 2019
Mezinárodní setkání malířů v přírodě krušnohorské krajiny přineslo před pěti lety zásadní změnu – spojily se tehdy dvě aktivity. V Horní Blatné se totiž tradičně (od roku 2004) pořádal plenér pro české umělce – na inspirativní popud místního patriota, filosofa a básníka Jindry Konečného. A v roce 2014 hledali organizátoři novou stabilní lokaci pro rámec Milířů, tedy dlouholeté převážně česko-německé akce. Náznak spolupráce už blatenská aktivita ostatně vyzkoušela v roce 2006, když se organizátor Eduard Milka domluvil s Františkem Tumpachem, tehdejším garantem tradiční akce z Krajské umělecké asociace Karlovy Vary, na propojení zdejších aktivit a Milířů pořádaných tehdy v německém příhraničním městečku Schirnding. Jednalo se ale o kooperaci dvou podobných akcí „na dálku“, několik výtvarníků se zúčastnilo obou plenérů a výsledky byly konfrontovány až na společné výstavě v karlovarském Muzeu Zlatý klíč. Jak je ovšem z uplynulých šesti ročníků vidno, skutečnésloučení obou malířských workshopů je životaschopné a dnes už jaksi samozřejmé. Participující umělce z obou stran společné hranice láká do Horní Blatné nejen jímavý a trochu drsný charakter náhorní krajiny v okolí, ale i příjemné prostředí hotelu Modrá hvězda, kde jsou umělci ubytováni a zároveň zde mají zázemí pro tvorbu v případě nepřízně počasí. Sál hotelu se tradičně také stalimprovizovanou výstavní síní, kde byly v závěru akce v pátek 26. července 2019 prezentovány hotové i rozpracované výsledky týdenní umělecké činnosti třinácti umělců.
Německá umělkyně Andrea Bäumgärtner žije a pracuje v Baden Badenu. V partnerském městě – v Karlových Varech se již před lety se zúčastnila Artkontaktu, v Horní Blatné však byla letos poprvé. Věnuje se především figurální tématice a její malířská produkce v Krušných horách tomu odpovídala. Z podkladů v měkké pastelové tonalitě jako kdyby postavy i portréty částečně vystupovaly a zase se do pozadí vracely, kompozice tím získávaly zvláštní náboj oscilující mezi reálnem a fantasknem svědčícím o nutkavé intenzitě autorčiných vizí. Vícenásobnou účastnicí Milířů je malířka, grafička a autorka instalací z dolnosaského Hannoveru Inge-Rose Lippok, která participovala na plenéru už v roce 1991 v původním místě u Tachova. Umělkyně při malbě laboruje s různými postupy a kombinací technik, přičemž na sebe často vrství pomalované, potištěné a pokreslené podklady. Vzniklé obrazy jsou převážně originálními kolážemi, v letošních dominoval motiv ptačích hnízd v kombinaci s elementárními symboly architektury. Z německého příhraničí, konkrétně z hornofranckého Hofu dorazil do Horní Blatné už podruhé Ivan Dusanek, sochař, kreslíř, malíř a pedagog. Adjustovaným spojením florálních kreseb, vrstveného zlatavého podkladu a předpřipravených drobných figurálních plastik se zlatou polychromií vytvořil nezvyklé prostorové asambláže. Ve výsledku pak zdánlivě neslučitelné výtvarné fenomény generují vizuální napětí a osobitou reflexi okolní reality. Tvorba malíře z německého StegaurachuWolfganga Jägera nese znaky intuitivního užívání morfologie syntetického kubismu. Umělec ve svých kvašových obrazech kombinuje tmavě promalované plochy s partiemi světlejších barev či s volnější kresbou a rovněž s vlepováním fragmentů nápisů z novin. Výsledné kompozice prozrazují autorovy úvahy o světě, kde žije, a představách, jež chce interpretovat v duchu svého světonázoru. Malíř, kreslíř, sochař a grafik Robert Siebenhaar žije a pracuje v Mistelgau u Bayreuthu a ve svých dílech vytváří s takřka bezbřehou invencí situace či příběhy, které někdy jakoby jen objevuje, jindy zcela vymýšlí, vždy ale nesou výraznou pečeť přesvědčivosti. V Horní Blatné umělec zpracovával nejdříve podklady do podoby atraktivně pojednané textury a do takto připraveného podkladu zapojil subtilní kresbu s figurální tematikou. Nejfrekventovanějším účastníkem workshopů v Horní Blatné a zde patrně takénejznámějším je sochař z Hallstadtu u Bambergu – Albrecht Volk, který během minulých setkání zde vysekal řadu kamenných figurálních soch v jednoznačné typické stylizaci. Letos však jako základ zvolil zcela nový materiál, a to drátěné pletivo, z něhož pomocí kašírování vytvořil fantaskní sumarizované plastiky, které dále pojednal výraznou barevností. Malířka a grafička Varvara Divišová žije v Dalovicích u Karlových Varů a dlouhodobě vykonává funkci hlavní pořadatelky i kurátorky akce. Svou vlastní malířskou produkci směřovala letos ke krajinným výsekům, které umožňovaly propojení reálného zobrazení s lyrizací a zjednodušením motivu. Autorka ve svých neokázalých kompozicích kombinovalabezprostřední vizuální zážitek se snahou o zobecnění a typizaci přírodních dějů, zároveň s vyjádřením barevně světlostních proměn krajiny. Barevně exaltovanější kreace najdeme v kompozicích Lenky Sárové Malíské, malířky a designérky porcelánu z Karlových Varů. V Horní Blatné soustředěně zpracovávala své dlouhodobé téma vztahu vodní hladiny a oblohy v dualitní koexistenci či kontrastu. Původní krajinné námětové východisko je však v jejích malbách potlačeno reduktivním pojetím až na samou hranici abstrakce, takže dominantou kompozic jsou čistě chromatické kvality a osobitě dynamický rukopis. Malířka Anna Vančátová z Dobříše se rovněž jako Inge-Rose Lippok účastnila workshopu Milíře užzačátkem devadesátých let v původní lokaci. Bytostný kolorismus pomáhá autorce v originálním přepisu vnější skutečnosti směrem k zcela autonomní svébytné vizualitě. Její intimní barevně básnivé reflexe prozrazují jak v malbě, tak v kresbě, že se malířka v otázce výběru výrazových prostředků řídí výhradně intuicí i dlouholetou malířskou zkušeností.Takřka konstantním účastníkem plenérů je grafik a kreslíř Eduard Milka z Karlových Varů, který se však poslední léta na akcích v Horní Blatné věnuje povětšinou malbě. Předstupněm jeho malířského projevu byly lavírované a kolorované perokresby z bezprostřední okolní krajiny; v současnosti vytvořil soubor pohledů do ztichlých krajin v oproštěné barevné paletě několika tónů. Zádumčivost syžetu někde podpořil i osamělou postavou sedící dívky. Pražský malíř, grafik, kreslíř, sochař a autor instalací Miroslav Pošvic se už workshopu Milíře účastnil poněkolikáté. Svou velmi subtilní a přitom přesvědčivou kresbou vytváří vize a představy s naléhavou působivostí, jež evokují přírodu či její útvary na pomezí mezi předmětností a abstrakcí. Kresebná autorova brilance spolu s úspornou paletou několika barevných tónů prozrazují jak výtvarné mistrovství, tak hlubokou umělcovu kontemplaci. Karlovarský malíř Jan Samec je nejen letitým účastníkem akce, ale také jedním ze dvou spoluzakladatelů malířského setkání v původních Milířích. Letos pokračoval v rozsáhlém cyklu čtvercových kompozic, v nichž základem je záznam, respektive barevná textura lokality a přítomných materiálů. Ty umělec zachycuje technikou frotáže na nešepsované plátno a výslednou organickou nahodilost se potom snaží ve finálních malbách ukotvit geometrickou exaktností různě variovaných čtverců. Jan Samec mladší žije v Praze a letos se účastnil hornoblatenské akce poprvé. Profesně se věnuje grafickému designu, ale možnosti malby především v jejích abstraktních polohách zkoumá už několik let. Korelaci mezi spontaneitou a následnou vizuální reflexí realizuje prostřednictvím svých často téměř monochromních kompozic. Pro ně je charakteristické primárně svobodné malířské gesto v kontrastu či koexistenci s dalšími vrstvami přemalby často v exaktní geometrii.
Výsledná výstava v oblíbeném výstavním prostoru karlovarského hotelu Green House opět dokazuje kvalitu vystavených děl i rozdílnost přístupů zúčastněných umělců. Přitom je zároveň důkazem, jak při různorodosti stylů a výtvarné orientace funguje komunikace mezi nimi, jak jsou umělci schopni se navzájem inspirovat. Tvůrčí pospolitost malé umělecké komunity ostatně zaujala už mnohé návštěvníky v Horní Blatné, ať už přišli během týdne či až na závěrečnou vernisáž. Komunikace, při níž někteří museli překonávat jazykovou bariéru, však byla pozitivní a podnětná pro všechny strany. Také proto byli s výsledky spokojeni jak výtvarní umělci, tak pořadatelé, kteří by touto cestou rádi vyjádřili svůj velký dík všem podporovatelům tradiční akce.
Letošní ročník mezinárodního výtvarného sympozia MILÍŘE 2018 svedl dohromady desítku výtvarných umělců, pět z Čech a stejný počet z Německa. Nikdo ze zúčastněných nebyl na hornoblatenské akci zcela premiérově, přesto se někteří až letos poprvé setkali. Krajská umělecká asociace Karlovy Vary však tentokrát posunula dobu uměleckého setkání z obvyklého letního termínu na červen, jinak zůstalo téměř vše při starém: Ubytování a zázemíposkytl hotel Modrá hvězda na blatenském náměstí a akci podpořili starostové a starostky krušnohorských měst ze Svazku obcí Bystřice. Počasí v letošním nadprůměrně teplém létě však účastníkům příliš nepřálo, po většinu týdne pršelo, nicméně improvizovaný ateliér v sále hotelu skýtal dostatečný azyl pro tvorbu všech participujících umělců, kteří si nepřízní počasí nenechali zkazit náladu. Zaujalo je i téma „povinné“ tvorby, kdy měli alespoň v jedné práci reagovat na 100. výročí vzniku Československa. Výsledná díla pak věnovali hlavním podporovatelům, tedy zástupcům Svazku obcí Bystřice. Předtím však byla vystavena společně s volnou tvorbu koncem pracovního týdne na vernisáži výstavy přímo v epicentru výtvarného dění – v sále hotelu Modrá hvězda v Blatné.
Varvara Divišová byla letos opět hlavní organizátorkou plenéru a vstřícně se věnovalanejen potřebám ostatních účastníků, ale také svým oblíbeným krajinným motivům. Ty jí dlohodobě poskytují takřka nevyčerpatelnou inspiraci k vyjádření vlastních prožitků v neokázalých záznamech přírody, volné krajiny i venkovské architektury. Malířka zde prokazuje smysl pro působivé prolínání barevných ploch, často s významově zvýrazněným detailem a někdy i s lehkým náznakem nostalgie.
Ivan Dusanek z bavorského Hofu je sochař, malíř, pedagog a umělec využívající počítačovou grafiku, v níž dospěl k vyzrálému uměleckému projevu. V tom mu pomohl dlouhodobý zájem o klasické umění ve vrcholných polohách – od antiky po renesanci a barok, na jejichž příkladech rozvíjel své kreslířské schopnosti. Ve svých pracích často kombinuje zdánlivě neslučitelné komponenty – antropomorfní kresby s fotografickými tisky a s exaktními barevnými plochami. Na sympoziu využil v místě zakoupené umělohmotné výlisky zvířat (koz), jež opatřil nerálnou intenzivní polychromií a intervenoval s nimi do intravilánu obce.
Hansjürgen Gartner dorazil do Horní Blatné až z dalekého Augsburgu, kde žije a tvoří především v oblasti garfiky a malby. Pro své letošní obrazy opět využíval fotografické tisky, jako před několika lety, kdy vytvořil působivou sérii ze snímků hornoblatenského hřbitova. Současné se ale zdánlivě blížily spíše pop-artovému pojetí, neboť se evidentně jednalo o snímky pro reklamní účely. Ženské tváře, na nich zachycené jakoby bez emocí, ale umělec přemalovával geometrickou strukturou a vzniklé obrazové výpovědi tak získaly zcela jiné, až překvapivé konotace.
Inge-Rose Lippok z dolnosaského Hannoveru se plenérů v Čechách účastnila mnohokrát a vždy velmi ráda kombinovala jak motivy, tak různé prostředky jejich zobrazení. Tentokrát však jako leitmotiv v její práci jednoznačně dominovalo ptačí hnízdo v mnoha podobách. Pro jeho vyjádření umělkyně využila fotografie i předpřipravené grafické tisky, které potomrozstříhala a domalovala v drobných asamblážích. Vzniklé komorní kompozice s naznačeným mikropříběhem řadila k sobě do série, takže v polyptychu získaly nové souvislosti a v symbolické rovině i další obsahy.
Miroslav Pošvic je renomovaným grafikem, kreslířem, malířem i autorem instalací, který především ve svých litografiích prokazuje vyhraněný smysl pro kombinaci plochy a křehkou linií detailu. Ale i ve svých malbách umělec osobitými prostředky vytváří scenérie, jež se vymaňují z běžného zachycení reality směrem k abstraktní vizi s archetypálními fragmenty. Přesto v nich intenzivní spojení s původním přírodním impulsem cítíme. Tomu napomáhá i vytříbená selektivní chromatika s působivou světelností a zvláštním jakoby nedefinovaným prostorem.
Jan Samec letos pokračoval v sérii komponovaných čtverců. Pro ně využíval frotáže vzniklé malbou na volném plátně v bezprostředním okolí hotelu Modrá hvězda. V malbě se taknáhodně i programově otiskla struktura místa, kam bylo plátno položeno, tedy kamenů, klacků a dalších prvků. Po napnutí na čtvercový formát se pak malíř snažil reflektovat chaos a řád. A to způsobem, že původní expresivně traktovaný podklad konfrontoval s exaktní geometrií předem definovaného čtverce.
Lenka Sárová Malíská má za sebou velké úspěchy jako designérka porcelánu, ale zároveň je bytostnou malířkou. V Horní Blatné pokračovala v motivech inspirovaných ohridským jezerem v daleké Makedonii. Autorčin postmoderní fauvismus v nich ponechal náznak horizontu s vodní hladinou coby základní krajinné i kompoziční dělení. To se však v průběhu dalšího zpracování stává spíše emblematickým symbolem či volnou platformou k rozehrání koloristických féerií a chromatických exaltací, pod jejichž povrchem najdeme výrazný koloristický talent mladé umělkyně.
Anna Vančátová ovládá mnohé možnosti a finesy moderní malby, přesto v jejím přístupu nacházíme stále bezprostřednost a okouzlení malbou. Zkušená malířka kombinuje valéry, lazury, barevné body, linie a šrafury; vrství barvy přes sebe, sleduje vznikající toky siločar a nechá se chromatickými vztahy jako výsledky až metafyzicky procesuální akce okouzlovat a zpětně na sebe působit. Výsledné kompozice se někdy blíží charakteru uvolněné malby poválečné pařížské školy, vždy ale najdeme silnou subjektivní interpretaci motivu, jež vychází z autorčina zkoumání paměti i vlastních emocí.
Albrecht Volk je takřka stabilním účastníkem Milířů a v Horní Blatné patrně nejznámějším umělcem, protože své sochy vytváří přímo na místním náměstí u kostelní věže. Pro jeho díla jsou charakteriské lapidární exaktně ohraničené sochařské formy s nekonvenční osobní mytologií a využitím poznaných principů západoevropského moderního sochařství. Příležitostně kombinuje svůj oblíbený kámen s dalším materiálem, jako v případě vystaveného sousoší, kde hřebíky v hlavě evokují originální až surreálnou nadsázku.
Volker Wunderlich je autorem mnoha velkoformátových maleb v různých interiérech i exteriérech po celé Evropě. V nich se uplatňuje víceméně jako autor figurativní tématiky. Jeho volná tvorba však prezentuje jinou polohu, protože většinou tenduje k abstraktnímu vyjádření. To se ještě nedávno odehrávalo především v morfologii tašismu, v současnosti se sice gestické skvrny na malířových obrazech a kresbách objevují také, ale v redukovanější míře a v kontrastu s exaktně definovanými geometrickými liniemi a valérovanými i plnými barevnými plochami.
Následná výstava v galerii karlovarského hotelu Green House přináší jak díla vzniklá bezprostředně během červnového týdne v Horní Blatné, tak i pozdější práce, vytvořené až následně v atelieréch účastníků. Je zajímavé, jak různorodým způsobem zpracovali umělci podněty z krušnohorského prostředí. V malbě – od téměř realistických po znakové, expresivní až abstraktní malby, v trojrozměrných dílech – od soch po konceptuální prostorové intervence. Přes tuto různorodost uměleckých projevů a stylů však najdeme ve vystavených dílech jeden společný / pojící fenomén. A tím je aktivní pozitivní přístup k okolnímu světu, odmítání pasivity a potřeba se vyjádřit i k aktuálním otázkám současnosti. To se projevilo i v ochotě vnímat ostatní kolegy, diskutovat nejen mezi sebou, ale i s návštěvníky, kteří přišli nahlédnout během workshopu či na závěrečnou výstavu. Organizátoři věří, že ze setkání a z výsledků mají radost nejen zúčastnění umělci, ale i donátoři akce, a zároveň doufají, že vystavené práce zaujmou návštěvníky výstavy v Karlových Varech.
